Zajímavosti: psychologie
Zajímavosti z psychologie popisují zkratky, které tvoje mysl dělá bez ptaní. Špatně odhadujeme náhodu, nedokončené úkoly si pamatujeme lépe než hotové a měníme odpovědi, když skupina tvrdí něco jiného. Vybrali jsme jen zjištění, která obstála i při opakovaných studiích, bez přehnaných populárních verzí, a vysvětlujeme, co daný efekt opravdu říká o každodenním chování.
Lidé, kteří o něčem vědí nejméně, se v tom často cítí nejjistěji.
V roce 1999 psychologové David Dunning a Justin Kruger zjistili, že účastníci testů z logiky, gramatiky a humoru s nejhoršími výsledky hodnotili svůj vlastní výkon jako vysoce nadprůměrný. Naopak ti nejlepší měli tendenci se podceňovat.
Placebo může zmírnit příznaky nemoci, i když pacienti vědí, že berou placebo.
V několika studiích se lidem se syndromem dráždivého tračníku nebo s chronickými bolestmi zad ulevilo i poté, co užívali pilulky jasně označené jako „placebo“. Věděli tedy, že v nich není žádná účinná látka.
Když projdeš dveřmi, můžeš skutečně zapomenout, proč jsi do místnosti vlastně šel.
Během experimentů si lidé, kteří přenášeli předměty mezi místnostmi ve virtuální i skutečné budově, hůře pamatovali, co drží, než ti, kteří ušli stejnou vzdálenost v jediné místnosti. Psychologové tomu říkají „efekt dveřního rámu“.
Nedokončené úkoly si pamatujeme lépe než ty dokončené.
Ve 20. letech 20. století si psycholožka Bluma Zeigarnik všimla, že si číšníci do detailu pamatují nezaplacené objednávky, ale jakmile host zaplatí, okamžitě je zapomenou. Její experimenty pak ukázaly, že přerušené úkoly si lidé pamatují mnohem lépe než ty dokončené.
Věci se nám často líbí jen proto, že už jsme je někdy viděli.
Psycholog Robert Zajonc ukazoval lidem nesmyslná slova, tvary a obličeje a zjistil, že čím častěji jim něco ukazoval, tím víc se jim to líbilo. Jde o takzvaný efekt pouhého vystavení, který funguje, i když si lidé vědomě nepamatují, že danou věc už viděli.
Polovina účastníků slavného experimentu si nevšimla, že cizince, se kterým mluvili, někdo vyměnil za jinou osobu.
V roce 1998 se jeden výzkumník ptal kolemjdoucích na cestu. Uprostřed rozhovoru mezi nimi prošli dva muži s dveřmi a konverzaci převzal jiný výzkumník. Zhruba polovina lidí pokračovala v rozhovoru, jako by se nic nestalo.
Lidé si tvé trapné momenty všímají mnohem méně, než si myslíš.
Ve studii z roku 2000 měli studenti za úkol vejít do místnosti v tričku s velkým obrázkem Barryho Manilowa. Odhadovali, že si ho všimne asi polovina přítomných. Ve skutečnosti to byla méně než čtvrtina.
Přidání třetí, záměrně nevýhodné možnosti může ovlivnit, co si nakonec koupíš.
Nabídni malý popcorn za 3 eura a velký za 7 a většina lidí si vybere ten malý. Když ale přidáš střední za 6,50, velký najednou vypadá jako skvělá koupě a vybere si ho mnohem víc lidí. Střední velikost přitom existuje jen proto, aby ji nikdo nechtěl.
Rok po velké výhře v loterii jsou výherci zhruba stejně šťastní jako předtím.
Studie z roku 1978 porovnávala výherce v loterii, lidi ochrnuté po nehodách a kontrolní skupinu. Výherci byli jen o trochu šťastnější než lidé z kontrolní skupiny a měli menší radost z každodenních maličkostí, jako je snídaně nebo povídání s přáteli.
V roce 2015 rozdělila fotka jedněch šatů internet, protože lidé doslova viděli různé barvy.
Někteří viděli šaty jako bílo-zlaté, jiní jako modro-černé. Ve skutečnosti byly modro-černé. Miliony lidí se o tom hádaly a vědci zkoumající zrak o tom dokonce publikovali studie.
Čím více lidí je svědkem krizové situace, tím menší je šance, že někdo z nich pomůže.
V experimentech prováděných od 60. let lidé rychle pomohli, pokud se domnívali, že jsou jedinými svědky něčí nesnáze. Když si mysleli, že situaci vnímají i ostatní, většina z nich čekala v domnění, že zakročí někdo jiný.