Zajímavosti: jídlo
Zajímavosti o jídle leží přesně tam, kde se potkává biologie, chemie a historie. Ovoce, které je botanicky bobule, koření dražší než stříbro nebo sladidlo, které se v uzavřené sklenici nikdy nezkazí – vysvětlení obvykle vede k cukru, kyselinám, vodě a k tomu, jak dlouho lidé převážejí rostliny po celém světě. Každá položka popisuje mechanismus srozumitelně a odkazuje na zdroj.
Med se nikdy nezkazí, o čemž svědčí i stále jedlé vzorky ze staroegyptských hrobek.
Archeologové objevili tisíce let starý, zapečetěný med, který byl dokonale zachovalý. Správně skladovaný med sice může zcukernatět, ale nikdy se nezkazí.
Z botanického hlediska je banán bobule, zatímco jahoda nikoli.
Pro botaniky je bobule dužnatý plod z jediného květu s jedním semeníkem, například banán, hroznové víno, rajče či avokádo. Jahoda ale vzniká z květu s mnoha semeníky, a tak se mezi bobule nepočítá.
Mrkve byly fialové, bílé a žluté dávno předtím, než zoranžověly.
Mrkev pochází ze střední Asie, kde se pěstovala hlavně ve fialové a světlé variantě. Oranžovou odrůdu vyšlechtili a zpopularizovali až v 17. století v Nizozemsku.
Arašídy ve skutečnosti nejsou ořechy, ale luštěniny, které rostou pod zemí.
Když rostlina podzemnice olejné odkvete, její stonek se skloní a zavrtá vyvíjející se lusk do půdy, kde dozraje. Pravé ořechy, jako jsou lískové nebo vlašské, oproti tomu rostou na stromech.
Ptáci vůbec necítí pálivost chilli papriček.
Pocit pálení způsobuje látka zvaná kapsaicin, která dráždí receptory bolesti u savců. Ptáci ale mají verzi receptoru, na kterou kapsaicin nepůsobí, a tak si s chutí pochutnají i na těch nejostřejších papričkách.
Ve 30. letech 19. století se kečup prodával jako lék.
Lékař z Ohia John Cook Bennett tehdy tvrdil, že rajčatový kečup léčí poruchy trávení, průjem i žloutenku. Z jeho receptů se pak vyráběly rajčatové pilulky, které šly na dračku po celých Spojených státech.
Sušenky štěstí nejsou čínskou tradicí, popularitu získaly až v Kalifornii.
Pravděpodobně se vyvinuly z japonských krekrů „cudžiura senbei“, které na začátku 20. století nabízeli v Kalifornii japonští pekaři. Čínské restaurace je začaly podávat až později.
Bílá čokoláda neobsahuje vůbec žádnou kakaovou sušinu.
Vyrábí se z kakaového másla, cukru a mléka. Hnědá kakaová sušina, která dává tmavé a mléčné čokoládě jejich chuť a barvu, v ní zcela chybí.
Ořechy kešu rostou na konci plodu a jejich syrová slupka je jedovatá.
Každý oříšek kešu visí z konce dužnatého, hruškovitého „jablka“. Slupka kolem ořechu obsahuje olej příbuzný dráždivé látce z jedovatce, a proto se kešu prodávají vždy jen loupané a pražené či dušené.
Kávová zrna nejsou boby, ale semena červeného ovoce.
Káva roste na keři v podobě malých třešní a každá třešeň ukrývá dvě semena. Ta se z plodu vyjmou, usuší a upraží, čímž získají hnědou barvu a začnou vonět tak, jak to známe.
Worcesterská omáčka se vyrábí ze sardelí, které kvasí déle než rok.
Původní receptura od Lea a Perrinse kombinuje ančovičky, ocet, melasu, tamarind a koření. První várka prý chutnala tak příšerně, že ji nechali ležet ve sklepě a k chuti přišla až po několika měsících kvašení.
Vanilka pochází z orchideje a téměř každý lusk se musí opylovat ručně.
Mimo Mexiko nemá vanilková orchidej přirozeného opylovače, takže se každý květ musí opylovat ručně v jediný den, kdy se otevře. Metodu, která se používá dodnes, objevil v roce 1841 Edmond Albius, dvanáctiletý zotročený chlapec na ostrově Réunion.
Většina wasabi podávaného mimo Japonsko je jen křen obarvený nazeleno.
Pravé wasabi je oddenek, který se těžko pěstuje a po nastrouhání ztrácí během několika minut chuť. Zelená pasta ve většině sushi restaurací je směs křenu, hořčice a barviva.
Rostlina ananasu potřebuje až dva roky, aby vytvořila jediný plod.
Na každé rostlině vyroste vždy jen jeden ananas ze středu růžice špičatých listů. Plod je ve skutečnosti mnoho malých bobulí srostlých dohromady kolem středové osy.